Vnitřní dítě

Veliké téma pro každého, kdo je ochoten pracovat se svými dávnými zraněními. Nenechte se zmýlit – vaše vnitřní dítě je ve vás až do posledního vydechnutí. Dospělý člověk by měl být schopen integrovat několik fragmentů do jednoho celku, aby se stal celistvým. Zapomenout na dětskou část je přitom trestuhodné. Je to totiž ta hravá, spontánní a kreativní část v nás. Zodpovědný a uvědomělý dospělák má často problém vnést do života radost, nespatřuje ji skoro v ničem, kdežto pro dítě je vše fascinující. Obtíž je v tom, že většina z nás má své vnitřní dítě traumatizované díky společenskému podmiňování a nevědomému rodičovství. Můžeme ukázat prstem na ty, kteří nám to napáchali a nebo se pokusit obnovit vztah k našemu vnitřnímu dítěti. Druhá varianta nám může změnit život nadobro.

Děti jsou naši učitelé, říká se. Většinu času jsou v přítomnosti, kdeco je zajímá a svět celkově je pro ně nekonečný zábavní park plný vzrušujících atrakcí. Bohužel, společnost děti často omezuje v sebevyjádření. Aneb, tady si sedni a ani nedutej. Sedět ve škole 5 hodin na zadku a poslouchat nudný výklad učitele může být pro hravou dětskou duši nepředstavitelné martyrium. Do toho ti náladoví rodiče, kteří pořád něco přikazují a zakazují. Jednou jsem se  snažil nacítit svoje vnitřní dítě při meditaci a pocit to byl asi obdobný jako mít na sobě svěrací kazajku. Byl jsem přidušený a sešněrovaný. Spoustu učitelů a rodičů by patrně namítlo, že je potřeba děti vychovat, naučit je společenským zvykům. Co už nevidí je fakt, že je programují na něco, čím nejsou, do jejich podvědomí zasazují věci, které jim později v životě prokáží medvědí službu. Neříkám, že je to snadné a dle mého každý si chtě nechtě z dětství odnese nějaké trauma, ale rozhodně by tomu šlo zamezit vědomější společností.

Například celý koncept známkování může být dobrý zabiják naší výjimečnosti. Dítě něco nakreslí, v jeho očích je to úchvatné, ale protože pan učitel má jiné představy o kresbě temperovými barvami oznámkuje žáka nekompromisní kulí. Reakce je pochopitelná a dítěti v té chvíli umře naděje stát se malířem a už se dál v tomhle směru nechce realizovat. Navíc v nás známkování zakořeňuje srovnávání s ostatními, což je cesta do pekel. Proč se drtivá většina z nás cítí být „ne dost dobrá“? Protože nám to buď někdo přímo řekl, nebo nám společnost naservírovala, jak vypadá ideál a my pochopili, že toho levelu nikdy nedosáhneme. Instagram je v tomhle ohledu kapitola sama o sobě. 

A jak raněné vnitřní dítě ovlivňuje naše vztahy? Zásadně. Jeden z příkladů může být, že naši rodiče pro nás z různých důvodů nebyli přítomní a my si tak zranění v podobě pocitu opuštění bereme do svých partnerských vztahů a pořád přitahujeme partnery, kteří pro nás nejsou dostupní, ať už fyzicky nebo emocionálně. Nezapomeňte, že vnitřní dítě je ta nejcitlivější část v nás, tudíž je jasné, že vztahy a hlavně ty partnerské jím budou velmi ovlivněny. 

A co tedy vlastně vnitřní dítě potřebuje? Nepodmíněnou lásku. Stejně jako každé dítě na tomhle světě. Jen ta dokáže rozpustit všechna minulá zranění. Zavřít oči, obejmout  své dětské já, říci mu, jak úžasné je a jak skvělý člověk z něj vyroste, může být ohromně léčivé a vůbec přitom nezáleží na věku. Vnitřní dítě neodchází.

Takže pěstovat vztah s naším vnitřním dítětem se rozhodně vyplatí. Můžeme se díky tomu stát mnohem celistvější, radostnější a kreativnější bytostí. A o tom to je.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: