Odevzdání

Ještě nedávno by pro mě konotace tohoto slova byla veskrze negativní. Vnímal bych to podobně jako slovo vzdát se. Padnout a už nevstat, známka slabosti. Never give up, častý to motivační slogan pro lidi, kteří bojují se svým osudem a nechtějí za žádnou cenu přestat. Jenže odevzdání je něco úplně jiného. Lidé, kteří se umějí odevzdat jsou pro mě ti, kteří došli na své cestě daleko. Vědomým aktem odevzdání jsou schopni překročit vlastní ego, odpoutat se od myšlení. Vůbec to není tak, že by to byli slaboši, kteří rezignují na svůj život, naopak jsou to lidé, kteří životu naplno důvěřují a ví, že je všechno tak, jak má být.

Ego není náš nepřítel a má jistou funkci v našem životě, ale pravdou je, že do našeho života promlouvá přespříliš. Neustále všechno hodnotí, má potřebu všechno kontrolovat, bojí se změny a celkově nám často hází klacky pod nohy. Je to dobrý sluha, ale zlý pán. A když si nalijeme čistého vína, ve většině případů je to pán. Neohrožený vládce naší bytosti. Už jen to, jak si bereme věci osobně je signál toho, že naše ego je přebujelé. Další varovný signál může být silné ztotožnění s identitou, aneb hashtag #doctor na Instagramu může být zdviženým prstem. Často se nám stane nějaká maličkost a hned je oheň na střeše. V kontextu nekonečného vesmíru je to s úsměvem, ale vaše ego by vám o tom řeklo své.

Frustrace nastává, když jste si vědomi nabubřelosti vašeho ega, ale nejste schopni s tím nic dělat a vyhlásit válku není zrovna strategie, která vám nějak pomůže. Co tedy dělat, když nad námi ego vyhrává na plné čáře? Odevzdat se. Podle mě je to jediná možnost. Pokud se budeme egu bránit, zásobujeme ho energií. What you resist, persists. (Čemu kladeš odpor, to zůstává). A čemu se mám tedy odevzdat? Něčemu co nás přesahuje. Každý si to může nazvat podle sebe. Vesmír, bůh, vyšší moc. Samozřejmě to může být těžké pro jedince, kteří jsou přesvědčení, že je nic nepřesahuje. Nebetyčná pýcha zamlžila jejich vnímání světa. Pokora není v jejich slovníku. Je to pouze na nich. Můžou dál věřit, že je potřeba vše kontrolovat, že jejich ego je dovede ke štěstí.

Když přistřihneme egu křídla, vpouštíme do života události, které by jinak nebyly možné. Ego chce mít vše nalajnované a zamezuje nám tak, aby nám do života přišlo něco nového a překvapivého. Život obecně daleko více proudí a lidé se přirozeně dostanou tam, kam se dostat mají. Nezvládnuté ego je častou příčinou utrpení. Ego se domnívá, že je bůh, ale ve skutečnosti je to jen vaše část, kterou je potřeba zpracovat. Vyslechněte si ho, pozorujte ho, ale řekněte si, že to je jen vaše vystrašené, omezené a nenasytné já. 

Díky odevzdání může dojít k veliké transformaci – zejména ve vztahu s vaším egem, které pravděpodobně dostane na frak. A pokud utišíte ego, začne vám do života více promlouvat vaše srdce. Ten hlas, který se vytrvale dral na povrch, ale byl soustavně umlčován.