Dříve mi věta “odnaučte se vše, co jste se naučili” nedávala vůbec žádný smysl. Teď mi stále více dochází, kolik pravdy v ní je a mám z toho husí kůži. Je smutným prozřením, že člověka ovládají programy a to většinou negativní a omezující.
Programy do nás byly nahrávány celý život rodiči, kamarády, učiteli ve škole, televizí, sdělovacími prostředky atd. a my jim uvěřili! A podle toho se odvíjí naše životy. Mohli bychom žít krásný život, ale protože naši rodiče s oblibou říkali “život je boj”, tak my celý život bojujeme (proti něčemu, co venku neexistuje a je to jen v nás). Mohli bychom pracovat daleko méně a víc si užívat volný čas, ale my uvěřili, že “práce šlechtí” a “bez práce nejsou koláče” a sedíme celý den v práci. Mohli bychom žít naplněný partnerský život, ale my uvěřili, že nejsme dost dobří a lásku si nezasloužíme.
Přitom je to prosté – čemu věříme, to vnímáme a takový je pak náš život. Události venku jen promítají naše programy. Proč nám tuhle rovnici neukázali na první hodině matematiky? Možná proto, že i učitelé měli zaplého autopilota – jeli podle programu, který nastavili druzí. Takže když si člověk uvědomí, že ty nahrané programy mu nijak neslouží a chtěl by jiné je na dobré cestě, ale musí se opravdu odnaučit, co se naučil.
Vojtěch Šedivec 