Jak funguje naše realita. To by měl být nadpis velké kapitoly na prvním stupni základní školy. Dá se říci, že je to know how, které budeme potřebovat na celý život. Informace, která nám pomůže řadu věcí pochopit. Mělo by se z toho maturovat. Skutečnost je ale taková, že to ve škole nikdo nezmíní, ba dokonce jsme zkoušeni z modelu, o kterém se už dávno zjistilo, že je vzdálen daleko od pravdy.
Aby byla realita pochopena, je potřeba ji rozebrat do nejmenších komponentů – atomů. Atomy se skládají z elektronů, neutronů a protonů a jak nám bylo ve škole skálopevně tvrzeno tyto elementární částice jsou čistě hmotné povahy. Energie je brána jen jako vnější síla působící na materiální věci. Jedná se o klasický newtonovský model fyziky. V důsledku tohoto modelu lidé chápají skutečnost jako předem danou, vypočítatelnou a predikovatelnou, čímž se tak nějak smiřují s tím, že jejich chování a myšlenky vnější realitu nijak neovlivní – vlastně je to uvrhne do role oběti. Aneb realita „venku“ se děje bez našeho přičinění. Tohle myšlení tady bylo po staletí.
Naštěstí přišla kvantová fyzika a klasický model byl zbourán od základu. Ukázalo se totiž, že atomy jsou z větší částí prázdným prostorem (energií) a hmota je zanedbatelná. Konkrétně se jedná o 99,99999% energie versus 0,000001% hmoty. Co je ještě zajímavější je fakt, že elektrony existují jako energie (vlna) v neviditelném energetickém poli s nekonečnými možnostmi a jen pokud na ně zaměříme pozornost, tak se manifestují v realitě (a když odvrátíme pozornost, stanou se znovu energií). Tomu se říká efekt pozorovatele nebo také kolaps kvantové vlny. Jinými slovy, lidská mysl přímo ovlivňuje fyzickou realitu. Proč nám tohle nikdo neřekl?
V praxi to znamená to, že člověk svojí myslí vytváří svůj život, a tak pokud se ráno probudím a hned od rána vím, že den bude stát za starou bačkoru, pak mi nekonečné kvantové pole tvořené energií projeví přesně, co si myslím – v podstatě je to zákon přitažlivosti. Bohužel to ale nefunguje tak jednoduše a přímočaře, jak je zde popsáno. Do všeho totiž ještě promlouvá podvědomá mysl, která odpovídá zhruba 90%. A právě proto je práce s podvědomím tak důležitá. Pokud si v něm člověk neuklidí, tak budu neustále přitahovat programy, které jsou v něm uložené. A ze své zkušenosti můžu říci, že jich tam je požehnaně. Nicméně, pokud se člověku podaří vymazat svůj pevný disk plný softwaru, který mu nijak neslouží a začne žít vědomě, tak je na nejlepší cestě k tomu, aby byl spolutvůrcem života a jednou provždy se odpojil od toho přežitého fyzikálního modelu, který nám tvrdí, že realitu nejsme schopni nijak ovlivnit a jsme uvězněni v roli oběti.
Vojtěch Šedivec 