Před týdnem jsem navštívil třídenní festival zaměřený na lidské propojení. Mám to ohromné štěstí být v jedné z mála zemí, kde je něco takového vůbec možné. Bylo tam zhruba 300 lidí a opravdu jsme tam nedodržovali rozestupy 1,5 metru, díky bohu. Lidský kontakt je něco tak přirozeného, povznášejícího, s ohromným léčivým potenciálem a přitom je to dnes na seznamu zakázaných věcí. Často mě napadá, že věci jsou přesně naopak než mají být. Pohled do očí, objetí, dotek, vnímání energie druhého, komunikace od srdce k srdci – přesně to nás polidšťuje. S rozvojem online světa jsme sice pořád připojení, ale zároveň jsme nebyli nikdy víc odpojení.
Jedno z cvičení, které jsme na festivalu dělali, byl vířivý pohyb v rámci hloučku lidí s tím, že jsme se vždy podívali osobě naproti nám do očí a řekli „You belong here“ („Patříš sem“) a pak se objali, to tedy bylo na nás, ale většina lidí to udělala – po očním kontaktu a srdečném ujištění, že ať jsme jakýkoli, jsme tu vítáni, to ani jinak nešlo. Poté se všichni zúčastnění fyzickým dotykem propojili mezi sebou a také se stromem, který představoval tolik opomíjenou přírodní složku a společně zpívali následující song:
„When you let go of fear, the truth will appear so simple and clear“.
(„Když necháš strach odejít, pravda se ukáže, tak jasné a jednoduché“).
Nick Barber – Hearts Mystery
Těžko popsat slovy tenhle prožitek, ale opravdu jsem cítil, že společně máme ohromnou sílu a bylo mi v té energie moc hezky.
Další z cvičení byl několikaminutový oční kontakt. Věřím, že dost lidem by to nebylo příjemné, protože je celkem zaručené, že se půjde do hloubky. Jak se říká, oči jsou oknem do duše. A opět, po skončení si člověk neodpustil objetí, protože v očích ostatních většinou najde jen druhou bytost, která chce být milována, která chce být šťastná a přijímána. Není v ničem jiná než jsem já. Je to můj bratr, moje sestra. Vše posuzující ego jde stranou.
I přes to všechno, jsem zastánce toho, že od některých lidí je lepší držet rozestup. Konkrétně jsou to energetičtí upíři, negativně orientovaní jedinci, kteří jsou schopni z vás během několika minut vysát velké množství životní energie. Není to o objímání a sbližování se všemi a všude. Daleko spíš o větším propojení s lidmi, se kterými se cítíme dobře nebo které už známe a máme je rádi.
Věřím v zářivou budoucnost, pokud k sobě lidé najdou cestu. Nařídil bych všem povinně sociální blízkost. Do konce života.
Doporučuji zhlédnout TED Talk od jednoho ze zakladatelů festivalu zde: https://www.youtube.com/watch?v=K63XuRRw29o
Vojtěch Šedivec 